ÚKLID TURKOVA 2009 - 4.dubna 2009
Letos to skutečně vypadalo, že úklid Turkova se snad bude konat až někdy v květnu. Pořád byla kosa jako z nosa, ještě týden před termínem jsme nosili kabáty a teplé punčocháče, venku hnusně a vlezle mrholilo... No, prostě idylka! Ale jak se zdá, ono to, co řekl kdysi Dan o tom, že si Ekolyceum na tuto akci vždycky tam "nahoře" objednává krásné počasí, vůbec nebylo řečeno jen tak :o) I tentokrát asi pět dní před dnem "D" vylezlo sluníčko, začalo ze všech sil hřát a vysušovat louže a bahno, které bylo všude a všichni jsme ho po té dlouhé zimě měli už pěkně plné zuby. Měla jsem z toho obrovskou radost, jen jsem trochu pochybovala o dobrých úmyslech počasí a čekala zradu v Sobítkotu ráno. Nestalo se. Počasí bylo nádherné - možná i proto, že Dan dostal zákaz vyslovit větu "Končíme" - tato věta totiž záhadně vždy vyvolala do pěti minut pěknou průtrž mračen :-D
I když jako obvykle mnoho lidí slíbilo, že přijde, nakonec jsem na Turkov mířila jen s Radimem, který si kvůli Turkovu ;o) přivstal a přijel pomoci až z Brna. Ještě doma nás zastihla Danova rezignovaná esemeska, že má jako obvykle zpoždění a ať uklidním rozvášněné odpadkůchtivé davy. No - pravdou bylo, že než jsme se vyhrabali z auta (kterým jsme ekologicky naháněli nedostatek času my), před Turkovem stálo dobrých čtyřicet lidí s dětmi a psími miláčky, a Dan už dávno na místě byl :-D
Co mi udělalo velkou radost, bylo, že Ondra a jeho slečna Irenka skutečně dorazili také, i když Ondra jel z Liberce a oba z Prahy vyjížděli už ve čtyři ráno!!! Náš Ondra Všudybyl nezklamal a potvrdil svou pověst :o) Oba vypadali čerstvěji než většina ostatních účastníků, což mi dost dobře nešlo do hlavy.
Zdeňa si zařečnil na úvod, rozdali jsme rukavice a pytle na odpadky, načež jsem byla pod odborným dohledem Radima poučena, že pytel má otvor pouze z jedné strany, protože jinak by musel být děravý (tuto informaci jsem si ale bohužel nezapamatovala a po asi dvou hodinách se znovu tvrdohlavě dobývala do pytle z té strany, kudy to opravdu nejde ;o) a vyrazili jsme zlikvidovat místní černou skládku. Na stejném místě jako předloni s Žabou jsme objevili ležení nějakého bezdomovce, zřejmě stále ujetého do růžové barvičky. Letos se ale už připravil na léto, místo silné růžové peřinky nás čekal jen růžový apartní závěs (smrděl). Vedle si zas někdo dal práci, aby z pytlů vyházel všechny igelitové obaly, jaké si člověk dokáže představit a roztrousil je na co nejmenším prostoru. Je třeba podotknout, že když se na to vrhlo deset lidí, igelitky zmizely rekordní rychlostí - už vím, jak vysvětlit svým studentíkům problematiku hromadných náletů sarančat na úrodu :-D Ideální názorný příklad!
Postupovali jsme stále dál do vnitrozemí :o) a docela mě překvapovalo, že těch odpadků je tam tak pomálu. Pak mi došlo, že před námi prošla rojnice a bylo mi to jasné. Takže letos se nekonaly ani žádné sbírky zásuvek a zástrček :o)
U cesty tentokrát někdo vyházel zbytky kuchyně, plno kachliček a dlaždic, skoro jsem uvažovala, jestli si něco nezabalit do batůžku, když budeme přestavovat byt ;o) Nakonec si v souvislosti s rekonstrukcí kuchyně akorát Radim strhl záda, když se její větší část pokoušel dopravit ke kontejneru. Díky bohu to nakonec celkem rozhýbal, i tak jsem ale měla výčitky svědomí, že kvůli mě bude večer při salse jak dědeček s berličkou (ale to jsem asi Radima ještě dostatečně nepoznala - nějaká bolavá záda v porovnání se zážitkem ze salsy velmi silně ustupovala do pozadí).
Šli jsme pak dál dozadu uklízet podél cesty, tam to bylo opravdu zajímavé.. Našla jsem parádně zachovalé žvýkačky v plastové nádobce, krásně voněly, ale kupodivu si nikdo nenabídl. Nechápu proč! ;o) Taky jsem při svém prodírání přes větvičky a ostružiník objevila sedět na hnízdě kosici, měla skutečně velmi pevné nervy - ani se nehnula a tvářila se jako strom s očima :o)) Vypadala dost zhnuseně, když jsem si ji ještě opatrně ze všech stran fotila a bylo vidět, že se jí velmi ulevilo, když jsem konečně vypadla :o) Radim mezitím odněkud vytáhl stan nebo něco na ten způsob - pěkně to smrdělo a radši jsme se nedívali, co že to tam tak páchne.. Kousek dál jsem chtěla sebrat noviny, ale pod nimi jsem našla ježky - asi tak tři. Teda - spíš to byla skládanka kostřičky a hromada bodlinek. Tak jsem si vzpomněla na jednoho nejmenovaného indiána, který kdysi dávno chodil po Slezské a přejetým ježečkům stříhal bodlinky na vyšívání ostny ;o) Kdo ví, třeba by se mu takové zásoby hodily ;o))
Protože kontejner už přetékal, šli jsme zkontrolovat druhý, který byl údajně postavený někde u nádraží Třebovice. Ten přetékal ale úplně stejnou měrou, už proto, že už před naším příchodem do něj nanosili dobrou polovinu objemu pytle s odpadky místní zahrádkáři :-/ Takže jsme si s těmi dvěma kontejnery vlastně moc nepomohli. Naskytla se nám ale nevídaná podívaná. Ondra vypadal jak kropenatá slepice a to nejen tričkem, ale také indiánskou malbou na obličeji :-D Příčinu to mělo velmi prostou - kluci se pokoušeli z kmene stromu sundat pneumatiku, která na něm zázračně visela asi ve spodní třetině - vrchem to samozřejmě nešlo, tak uřezali nalezenou sadařskou (a tudíž naprosto tupou) pilkou větvičky, aby ji dostali dolů a snažili se ji rozšmidlat, aby šla sundat. Při té příležitosti z ní ale vyšplíchlo bahýnko, co se v ní jistě dlouhé roky střádalo, a to přímo na Ondru, který se tím změnil v indiánského náčelníka na válečné stezce ;o)
I přes veškeré úsilí Páji a dalších se bohužel s pneumatikou hnout nedalo, sadařská pilka byla na takový těžký hlavolam poněkud slabá a pod Pájou se složila se zasténáním konstrukce, kterou využíval coby přibližovadla k zákeřné pneumatice :-D A tak na tom stromě zůstala jako velká výzva pro příští rok :o)
Ondra se převlékl, naznali jsme, že letos bychom si pro změnu vybavili kvalitně kuchyň a obývák zánovním nábytkem a postelí a větší skupina vyrazila osvěžit vyprahlá hrdla půllitrem pivka, letošním prvním pod širou oblohou, Ondra a Irenka neúnavně zamířili směrem na Štěpán a my s Danem a Radimem jeli vrátit vypůjčená kolečka. Mezitím stihl ještě dojet Pavel, který byl evidentně dost rozčarovaný z faktu, že přijel pozdě a nezbyla na něj žádná pořádná pneumatika (vyjma té visící stále neřešitelně u nádraží Třebovice na stromě :o) Nakonec podlehl našemu nátlaku a šel s námi sednout za ostatními na zahrádku jedné malé hospůdky. Stejně to psychicky nevydržel a odpoledne se s Danem ještě jednou vrátili zpátky a nadšeně se pokoušeli nacpat do přecpaných kontejnerů další úžasné poklady :o)
Letošní úklid překvapil nejen hojnou účastí, ale taky hojným bincem, který se do dvou kontejnerů stejně nevešel. Ale i přes to, že něco málo na Turkově ještě zůstalo, byla procházka všech zúčastněných i jiných jedinců po Turkově druhý den po úklidu něčím překrásným. Jarní aspekt a sluníčko k tomu, Danův objev čolků, můj a Luďův neúspěšný geocaching nebo romantická procházka jen tak. Prostě - Turkov je krásné místo a zaslouží si, aby se o něm vědělo a aby se o něj také náležitě pečovalo.
Pokud byste chtěli tuto krásnou lokalitu navštívit, udělejte tak teď nebo v květnu, kdy zde kvetou žluté kosatce. To jsou dvě nejkrásnější období, která tu můžete zažít. Ale i v jiné měsíce nabízí Turkov krásnou podívanou a parádní relax..
Renáta Svobodová