Kosení Věřňovické louky
Přírodní památka Věřňovice se nachází nedaleko malebné obce stejného názvu, kterou musíte hledat kousíček od polských hranic v blízkosti Bohumína a Dolní Lutyně. Procházeje Věřňovicemi, můžete se kochat především klidným tempem života této vesničky. Opomenout nelze ani dvě hospůdky, kostelík a česko-polský dialekt přátelských obyvatel. Naše kroky ale míří přes řeku Olši až za obec k rybníku, nad nímž se na říční terase prostírá státem chráněný kousek přírody – Přírodní památka Věřňovice.
Většinu její plochy pokrývá lužní les, který se svým charakterem blíží původní přirozené podobě (vlhčí části obývá jilmový luh a sušší pak dubohabrový porost). Krom tohoto lesa zde ale můžeme najít i zhruba půlhektarovou louku, a o tu nám jde především. Roste na ní teplomilná květena, která je v tomto kraji podle botaniků poměrně vzácná – uvádí se např. vítod obecný, len počistivý, zeměžluč obecná, hrachor hlíznatý, dobromysl obecný nebo česnek viniční.
A aby louka zůstala loukou a nezpustla nám, tak je třeba ji pravidelně kosit, a to je ten pravý důvod, proč má Ekolyceum k Věřňovicím velmi úzký vztah. Dvakrát ročně se totiž vypravíme a zdoláváme kosami a hráběmi bujnou trávu. Dá to práci – je třeba vstávat brzy, abychom využili ranní rosy, a musíme se ohánět, aby se vše stihlo pokosit, tráva shrabat a odvézt pryč, ale pohled na pokosenou louku a pocit, že jsme to zvládli tradičně – kosami – za to stojí. A navíc nejen pracujeme, ale také se koupeme v Olši, bavíme se u ohníčku a družíme se s místními. To vše vždy o víkendech – jednom obvykle na konci června a druhém na konci srpna.
Nezanedbatelné je také to, že za tento „management chráněného území“ dostáváme od Agentury ochrany přírody a krajiny nějaké ty peníze, a z nich poté financujeme celoroční provoz – včetně akcí pořádaných pro veřejnost.